800 213 213

Jak pomoci svému dítěti zvládnout strach a nervozitu (nejen) ze zkoušek

Druhé pololetí školního roku sebou přináší pro mnohé naše děti také začátek příprav na různé zkoušky – závěrečné či přijímací. Většina z nich to zvládne dobře a nakonec zkoušky udělá a splní si své cíle. Co však děti a rodiče kolem zkoušek (a nejen kolem nich) často řeší, je strach a nervozita. Pokud je nervozita pro dítě únosná a dítě to zvládá bez problémů, tak je vše v pořádku. Co ale dělat, když je dítě ze zkoušek natolik vystresované a nervózní, že ho to blokuje v samotné přípravě na zkoušky nebo vůbec v samotném běžném studiu a přípravě do školy?

Ať se nám to líbí nebo ne, rodiče samotní, a také širší rodina, může ovlivnit to, jak se dítě při zvládání přípravy na zkoušku cítí, zda z ní má strach nebo se dokonce těší. Užitečné bývá začít u nás rodičů.

Pojďme si teď od srdce opovědět na tyto otázky:

  • Jak moc já sám jsem ze zkoušek svého dítěte nervózní a lpím na tom, aby je dítě bezpodmínečně udělalo?
  • Straším já nebo někdo z rodiny naše dítě větami typu: „Uč se, nebo se na tu školu nedostaneš a budeš dělat (dosaďte si sami, co dítě dělat nechce).“ „Počkej až se na tu školu dostaneš, to ti teprve začne dřina.“ „Když ty zkoušky nezvládneš, ani mi nechoď na oči.“
  • Připouštím i jinou alternativu? Jak budu reagovat, když mé dítě zkoušky nezvládne. Mluvili jsme spolu s dítětem i o jiné alternativě?
  • Tlačíme ho do učení výhrůžkami, zákazy, příkazy?
  • Srovnáváme? (se sourozencem, s někým jiným z rodiny, s kamarády či spolužáky)
  • Ponižujeme ho větami typu: „když se nebudeš učit, nic z tebe nebude“, „ty jsi úplně tupý/blbá“, „jsi k ničemu“, …
  • Křičíme na něj kvůli učení, nadáváme, fyzicky trestáme?

Není snadné si to přiznat. Pokud jste si však na některé z výše uvedených otázek odpověděli kladně, je na čase si uvědomit, že tím našemu dítěti příliš nepomáháme, zejména v jeho pocitech strachu ze selhání a zvládání nervozity. A to nejen nyní, ale ani do budoucího života. Nepropadejme však pocitům viny. Je úplně jasné, že toto všechno děláme proto, že nám záleží na našem dítěti a chceme pro něj to nejlepší. Jak to tedy udělat tak, aby dítě získalo pozitivní přístup k učení a ke zkouškám a neparalyzoval jej strach?

  • Připusťte si, a dítěti to sdělte, že ho budete mít stejně rádi, i když se mu náhodou zkoušky tentokrát nepovedou. Uvědomme si, že děti jsou často pod dvojím tlakem. Chtějí uspět kvůli sobě a zároveň nechtějí zklamat své rodiče (ztratit jejich přízeň a lásku). Zbavme je tedy alespoň toho jednoho (možná většího) tlaku.
  • Mluvte se svým dítětem o jeho pocitech a znormalizujte v jeho očích pocit nervozity. Vysvětlete mu, že to že je nervózní, je v pořádku. Jeho tělo se připravuje na výkon a aktivuje se. To že mu buší srdce, potí se mu ruce, chce se mu na toaletu, bolí ho břicho apod. je v pořádku – to mu jeho tělo pomáhá, aby byl bdělý a aktivní. Řekněte mu, že i vy jste v některých konkrétních situacích nervózní. Že možná i zkoušející ve škole jsou nervózní, zase třeba z úplně jiného důvodu. Že je to prostě naprosto přirozený pocit, součást jakéhokoliv výkonu. Vyberte některý jeho idol – zpěváka, herce, sportovce, youtubera a řekněte mu, že i oni jsou při výkonu napjatí a nervózní. Řekněte mu, jak vy sami zvládáte nervozitu. Vyhledejte společně nějaké rozhovory a články na toto téma.
  • Můžete ten pocit – nervozita, strach….záleží jak ho dítě pojmenovává, společně pozitivně přejmenovat. Zeptejte se ho: „Jaké jiné jméno bys tomu pocitu dal/a, kdybys věděl/a, že ti pomáhá?“. Nabídnu zde několik jmen, které děti vymyslely: Pomocník, Pomahač, Podporovač, Energizer, Připravovač, Fanoušek,…. Jméno by mělo mít spíše pozitivní náboj. Veďte dítě k tomu, aby tento pocit nenazvalo opět negativně (třeba Otrava apod.)
  • Když už má pocit pozitivní jméno, můžete dítěti pomoci s tímto pocitem komunikovat, a tím změnit jeho postoj k tomuto pocitu. Jak to udělat? Nechte ho, aby si ho představilo jako svého pomocníka. Nejprve se ho zeptejte, kdybys mohl toho tvého „Připravovače“ (nazvěte nervozitu jménem, které jí dítě samo dalo) vidět, jak by mohl vypadat? A nechte, aby ho popsal nebo i nakreslil. Dejte prostor jeho fantazii. V žádném případě tu představu neovlivňujte, i když se vám zrovna nebude líbit, nebo vy byste si ho představoval jinak.  

Až ho popíše (může mít tvar, barvu, může to být postava, zvíře, pohádková postava,….), zeptejte se ho, co by mu nejraději řekl. Mohlo by to být něco v tomto duchu: „Ahoj Připravovači, jsem rád/a, že mi chceš pomáhat, abych ty těžké situace lépe zvládl/a. Vím, že všechno, co cítím ve svém těle, mně má připravit na to, abych podal lepší výkon.“ Proč by takový vnitřní rozhovor se svým pocitem mohl fungovat? Důvodem je to, že když své pocity nepotlačujeme, ale pochopíme a přijmeme jako naši součást, často pozbydou na intenzitě a přestanou nás tolik omezovat. Nebudeme je brát jako něco negativního, a to samotné nás může uvolnit. Když s pocitem navážeme „vztah“, můžeme ho pak také například požádat, aby byl méně intenzivní, když se potřebujeme soustředit.

  • Naučte své dítě uvolňovat přílišné napětí dechovým cvičením. Když je stres a nervozita příliš intenzivní, napětí v těle může být až nepříjemné. Ať si vaše dítě na chvíli zavře oči a jenom pozoruje svůj dech, jak mu vzduch proudí do nosu a zpět, jak se mu při dýchání zvedá bříško (může si dát ruce na břicho), veďte ho, aby dýchalo spíše do břicha než do hrudníku. Už jen samotné pozorování dechu uvolní – aspoň na jednu až dvě minuty. Také může počítat – na kolik dob se nadechne a vydechne. Může pozorovat, jestli se nádech a výdech zpomalují a protahují. Pozor nic netlačit. Volně. Pro pokročilejší – při nádechu si může projít dítě uvnitř své tělo, kde nejvíce pociťuje napětí, a při výdechu pociťovat, jak ho dech uvolňuje. Takových dechových cvičení jistě naleznete celou řadu i na internetu – důležitý je pravidelný nácvik – například před spaním nebo po probuzení nebo kdykoliv v průběhu dne.
  • Pozor na „negativní“ jazyk. Sledujte, jak s dítětem mluvíte o zkouškách nebo jak samotné dítě o zkouškách mluví. Pokud používá výrazy – „to bude hrozné, strašné, nenávidím to, je toho hrozně moc, nezvládnu to“, apod. – zkuste společně přijít na odpovědi na tyto otázky, ideálně sepsat si odpovědi na některé z nich:
  • Co získám tím, že tyto zkoušky udělám?
  • Co pro mě bude největší odměna, až zkoušky udělám?
  • Jak se budu cítit, až je zvládnu?
  • Co by mohlo být na těch zkouškách dobrého? K čemu mi to může být dobré? Co se naučím (kromě učiva)? Které moje vlastnosti či dovednosti se posílí a zdokonalí?
  • Jak bych si mohl/a naplánovat přípravu na ně, abych je zvládl/a? (Dítě si může vytvořit nástěnku, barevný plán, vizualizovat cestu ke zkouškám)
  • Co nejhoršího se může stát? A co budu dělat, když to „nejhorší“ nastane. (Dejte dítěti najevo, že neúspěch je součástí úspěchu, a že vždy existuje alternativa).
  • Co mi přinese dobrého, když se budu učit?
  • Jak se mohu učit, aby mně to bavilo? (např. myšlenkové mapy, otázky a odpovědi, kvízy)
  • Co mně na té přípravě baví?
  • Jak si můžu zařídit prostředí, aby se mi v něm lépe učilo?
  • Kdo mi může pomoci s přípravou? (může se učit s kamarádem/kamarádkou, může mít doučování, nebo nějaký kurz – i online)
  • Jak a s kým si chci ověřovat, co už umím.
  • Vizualizujte

Můžete společně vytvořit s dítětem motivační nástěnku. Nechte ho ať si najde na internetu a vytiskne obrázky toho, čeho chce dosáhnout. Mohou to být například fotografie školy, na kterou se chce dostat, fotky z různých akcí této školy, čím chce být (fotografie z profesního prostředí), lidé, kteří vystudovali tuto školu a našli zajímavé profesní uplatnění, zajímavé prostředí, které se týkají studia na škole, kam se chce dostat – v podstatě cokoliv, co podpoří pozitivní obraz cesty k cíli. Pokud se jedná o závěrečné zkoušky, může si vyhledat nebo nakreslit jakýkoliv obraz toho, do jakého prostředí a k jakým zajímavým činnostem ho závěrečné zkoušky posunou.

Na nástěnce mohou být také motivační citáty známých lidí, které vaše dítě povzbudí. Dále si zde může napsat tzv. afirmace – pozitivní tvrzení, které mají vliv, jak se vztahujeme k sobě a k dané události. Příkladem takové afirmace může být například: „Mám všechny podmínky a předpoklady, abych přijímací zkoušky zvládl/a.“ „Učím se lehce a s radostí“ „Vím, že mě učení připraví na život, jaký chci žít.“ „Při testech a zkoušení jsem klidná a soustředěná“

Tyto afirmace si může také více vaše dítě procítit. Může zavřít oči a představovat si například, jak je u zkoušky, jak má klidný dech i tep, jak se soustředí na zadání, jak plní jeden úkol za druhým apod.)

  • Zajímejte se o dítě i jinak. Neptejte se ho jenom na učení a na zkoušky. Navrhněte nějakou společnou aktivitu. Plánujte nějaké společné výzvy. Nevadí, když vás odmítne. Bude vědět, že se o něj nezajímáte jen tehdy, když jde o školu. Tím můžete ulevit zejména těm dětem, které se bojí, že zklamou své rodiče, když neuspějí ve vzdělávání.
  • Nezapomínejte na humor. Když už je toho hodně, je dobré někdy situaci odlehčit. Pamatuji si, že mně maminka říkala, představ si toho učitele v pyžamu a se zubním kartáčkem ????. Někdo mi kdysi řekl: „zkouška je od slova zkusit to“.
  • Neberte si osobně, pokud s Vámi dítě záležitosti kolem zkoušek nechce řešit. Někdy pomůže nabídka externí pomoci – kouče, psychoterapeuta, pedagogického poradce, učitele – jiné nezaujaté dospělé osoby. Někdy se děti snadněji svěří někomu cizímu. Tak to prostě je. Nejdůležitější je, že mu to pomůže.

Pokud vás některý z tipů zaujal, nebojte s ho vyzkoušet. Nemusíte dělat vše a dokonale. I malý krok může udělat velkou změnu. Uvidíte, že i vás komunikace s dítětem bude možná potom více bavit.

A na závěr ještě jedno malé upozornění. Pokud budete měnit přístup k dítěti, nedivte se, pokud hned pozitivně nezareaguje. I pro něj to bude něco nového. Navrhněte mu, že teď společně k celé té přípravě přistoupíte trochu jinak. Aby si také samo řeklo, co mu nejvíce vadí nebo co by potřebovalo k přípravě na zkoušky. Naslouchejte. Někdy jenom samotná možnost sdílení bez rad a poučování může být pro dítě příjemnou možností uvolnění napětí.

Pokud byste chtěli některý přístup prokonzultovat, neváhejte se na mě obrátit, vaše otázky ráda zodpovím.

www.hanafialova.com

PÁTEK 12.3. (9-12 h) na FB RBP

Téma týdne: Brzy uveřejníme...

Přejít Přejít